Ústavní soud vycházel ze své konstantní rozhodovací praxe, když uvedl, že v případě, že jsou u obou rodičů naplněny podmínky pro svěření dítěte do střídavé péče zhruba stejně, skutečnost, že dítě má nastoupit do první třídy základní školy nepředstavuje automatickou a nezvratnou překážku jeho svěření do střídavé péče a to dokonce ani tehdy, když bydliště obou rodičů dělí větší vzdálenost.
V takových případech musí při rozhodování o režimu péče o dítě soud zjišťovat všechny okolnosti relevantní pro závěr, které řešení je v nejlepším zájmu nezletilého dítěte. Teprve po pečlivém zjištění a zvážení všech těchto okolností může soud vyhodnotit, zda je svěření do střídavé péče v nejlepším zájmu nezletilého.
Rovněž nemůže být jediným důvodem pro vyloučení střídavé péče nástup do první třídy základní školy, který má nastat až za více než rok, jestliže nezletilý již v předškolním období bez problému zvládá změnu výchovných prostředí u obou rodičů a střídaní mateřských škol a dětských kolektivů.
Dle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2391/21