Příspěvek v kolektivní monografii Povinnost a odpovědnost v civilním právu hmotném a procesním. Speciální problémy

JUDr. Jana Boháčková Švábová, Ph.D., LL.M.  přispěla s příspěvkem Vybrané otázky z odpovědnosti za újmu způsobenou při
výkonu právnické profese advokátem do prestižní kolektivní monografie autorů Povinnost a odpovědnost v civilním právu hmotnému a procesním. Speciální problémy.

Publikace je již k dispozici  v obchodu Wolters Kluwer.

Povinnost a odpovědnost jsou ústředními pojmy práva vůbec a jeho trvale aktuálními výzvami. Publikace má sloužit jako otevření diskuse nad některými zvláštními problémy povinnosti a odpovědnosti, a to jak v soukromém právu, tak v civilním právu procesním. Zpracována jsou v nové perspektivě a s novými akcenty tradiční témata jako je povinnosti a odpovědnost rodičů, sousedů, vlastníků jednotky, zaměstnavatelů, členů orgánů obchodních korporací či právníků aj. V rámci části věnující se problémům civilního práva procesního jsou zpracována některá témata zaměřená na povinnost a odpovědnost procesních stran a soudu, stejně jako některé otázky odpovědnosti v insolvenčním řízení. Publikace se však snaží tematizovat aktuální problémy a hledět do budoucna; analyzuje tak otázky povinnosti a odpovědnosti spojené s online obsahem a umělou inteligencí. Adresátem textů obsažených v publikaci jsou právníci teoretizující i právníci praktikující, a to ti, kteří se zajímají o hlubší řešení problémů spojených s otázkami o povinnosti a odpovědnosti; ty jsou trvalou výzvou pro teorii a praxi.

Práce na směny není překážkou střídavé péče

Ústavní soud se ve svém nedávném rozhodnutí opět zabýval otázkou střídavé péče s přihlédnutím k situaci, kdy otec nezletilého dítěte pracuje jako policista, a v rámci svého zaměstnání měl nařízené směny. Pracovní vytížení otce soud při rozhodování v otázce střídavé péče nezohlednil.

Ústavní soud v konkrétním případě zdůraznil, že při rozhodování o střídavé péči či styku s dítětem musí soudy vzít v potaz i specifika zaměstnání rodičů (např. práci na směny), a zohlednit konkrétní poměry na daný případ.

Neodporuje-li to nejlepšímu zájmu dítěte ve smyslu čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte, nesmějí obecné soudy stavět do kolize právo rodiče na svobodnou volbu (a nerušený výkon) povolání s jeho právem na realizaci rodičovské odpovědnosti a odmítat nalezení kompromisního řešení (zohledňujícího i tatáž práva druhého rodiče) s pouhým odkazem na komplikovanost požadované úpravy, jinak porušují čl. 26 odst. 1 ve spojení s čl. 32 odst. 4 Listiny a stát jejich prostřednictvím selhává ve svých pozitivních závazcích plynoucích z čl. 32 odst. 1 a 4 Listiny.

Při výkladu právního jednání je třeba klást důraz na vůli účastníků smlouvy před jejím formálním projevem

K poměrně zásadní otázce se vyslovil Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. I. ÚS 2337/21, když řešil otázku výkladu smlouvy a přednosti projevu vůle smluvních stran. Jak již v minulosti Ústavní soud ve svém judikatuře uváděl, v případě rozporů mezi vůlí účastníka smluvního vztahu je nutné preferovat jejich skutečnou vůli před jejím formálním projevem (například v textu smlouvy). V praxi by tak soud měl posuzovat například v případě neplatného ustanovení smlouvy, k němuž došlo v důsledku obratu v judikatuře, skutečnou vůli smluvních stran, tedy to, k čemu účastníci směřovali.

Při výkladu právního jednání je nepsaným pravidlem právní předpoklad, podle něhož žádný normotvůrce (tedy ani smluvní strany) nezamýšlí dát jím tvořenému aktu absurdní nebo nerozumné důsledky.

Při výkladu právního jednání je třeba dát přednost skutečné vůli účastníků smlouvy nad formálním projevem této vůle. Formalismus spočívající toliko ve výkladu smluvního textu z něj samotného bez ohledu na vůli účastníků smluvního vztahu představuje protiústavní zásah do základních práv jednotlivce, neboť právě vůle účastníků hraje při vytváření smlouvy a její interpretaci zásadní roli. Text smlouvy je totiž toliko prvotním přiblížením se k významu smlouvy, který si chtěli její účastníci svým jednáním stanovit. Doslovný výklad textu smlouvy může, ale nemusí být v souladu s vůlí jednajících stran. Směřuje-li vůle smluvních stran k jinému významu a podaří-li se vůli účastníků procesem hodnocení skutkových a právních otázek ozřejmit, má shodná vůle účastníků smlouvy přednost před doslovným významem textu jimi formulované smlouvy. Výklad, který uvedená pravidla nerespektuje, je ve svém důsledku považován za porušení čl. 2 odst. 4 Ústavy a čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv.

Text nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2337/21

Vliv okolností školní docházky dítěte na střídavou péči

Ústavní soud vycházel ze své konstantní rozhodovací praxe, když uvedl, že v případě, že jsou u obou rodičů naplněny podmínky pro svěření dítěte do střídavé péče zhruba stejně, skutečnost, že dítě má nastoupit do první třídy základní školy nepředstavuje automatickou a nezvratnou překážku jeho svěření do střídavé péče a to dokonce ani tehdy, když bydliště obou rodičů dělí větší vzdálenost.

V takových případech musí při rozhodování o režimu péče o dítě soud zjišťovat všechny okolnosti relevantní pro závěr, které řešení je v nejlepším zájmu nezletilého dítěte. Teprve po pečlivém zjištění a zvážení všech těchto okolností může soud vyhodnotit, zda je svěření do střídavé péče v nejlepším zájmu nezletilého.

Rovněž nemůže být jediným důvodem pro vyloučení střídavé péče nástup do první třídy základní školy, který má nastat až za více než rok, jestliže nezletilý již v předškolním období bez problému zvládá změnu výchovných prostředí u obou rodičů a střídaní mateřských škol a dětských kolektivů.

Dle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2391/21

Sjednocení výpočtu nezabavitelné částky

Nejvyšší soud vydal zásadní stanovisko  sp. zn. Cpjn 202/2022, k jednotnému výkladu pojmu „nezabavitelná částka“ (tedy částka, kterou věřitel nemůže dlužníkovi zajistit).

Toto stanovisko má vliv na výši vymáhaných částek v exekučních i insolvenčních řízeních, neboť soudní praxe doposud nepostupovala jednotně při posuzování otázky, jaké dopady mělo zvýšení částky normativních nákladů na bydlení pro rok 2022 (§ 26a zákona o státní sociální podpoře) na stanovení takzvané nezabavitelné částky, která nesmí být sražena povinnému z měsíční mzdy (§ 278 o. s. ř.).
Nejvyšší soud ve svém stanovisku proto definoval výši nezabavitelné částky takto:
“Při stanovení nezabavitelné částky, která povinnému nesmí být sražena z měsíční mzdy (§ 278 o. s. ř.), se částka normativních nákladů na bydlení pro rok 2022 (vymezená nařízením vlády č. 507/2021 Sb.) zvyšuje o částku uvedenou v ustanovení § 26a odst. 2 zákona č. 117/1995 Sb. (ve znění pozdějších předpisů). To platí i při určení nezabavitelné částky pro účely určení výše splátky (insolvenčního) dlužníka při oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty (§ 398 odst. 1 a 3 insolvenčního zákona).”
Jednoduše lze shrnout, že zvýšení částky normativních nákladů na bydlení pro rok 2022 znamená ve svém důsledku zvýšení nezabavitelné částky, která musí být dlužníkovi zaručena, a která nebude vyplacena věřiteli při při vymáhání pohledávky v exekučním či insolvenčním řízení.
Text stanoviska je dostupný zde.

Zásadní nález Ústavního soudu k upřednostňování střídavé péče rodičů o dítě

Ústavní soud vydal nález  sp. zn. I. ÚS 3065/21 k upřednostňování  střídavé péče o děti, v němž zdůraznil potřebu střídavé péče obou rodičů a mimo jiné uvedl, že střídavou péči nelze vyloučit pouze pro nižší věk dítěte (nejedná-li se o kojence, který je závislý na kojení matky) nebo například pro níže uvedené důvody:

👉 Soudy nemohou podmiňovat střídavou péči požadavkem na harmonickou komunikaci rodičů.

👉 Pracovní vytížení rodiče může být zvažováno pouze jako faktor při rozhodování o péči. Pokud již nezletilé dítě chodí do předškolního či školního zařízení, pracovní vytíženost rodiče může tvořit překážku střídavé péče pouze v mimořádných případech, které brání rodiči postarat se o dítě v delších časových úsecích.

👉 Předmětná neschopnost rodiče vykonávat střídavou péči musí být v řízení fakticky prokázána, nepostačí pouhý odkaz na charakter zaměstnání (např. vedoucí lékař/ka).

👉 Soudy nemohou vyloučit střídavou péči s pouhým odkazem na možnost, že by se do péče o nezletilého mohly zapojovat rodiči blízké osoby.

👉 Soudy nemohou vyloučit střídavou péči s pouhým odkazem na “celkovou náročnost tohoto modelu péče pro nezletilého či rodiče.”

V případě, že by soud vyloučil střídavou péči, musí tak učinit pouze v ojedinělých a řádně odůvodněných případech, kdy důvody pro takové rozhodnutí musí pečlivě a řádně odůvodnit.

Rozhodnutí Ústavního soudu je tak dalším v řadě, které výrazně posiluje trend rovnocenného postavení matky i otce při výchově dětí po rozvodu, což zohledňuje nejlepší zájem dítěte.

Celý text nálezu Ústavního soudu je dostupný zde.

Monografie Průvodce věřitele je již v předprodeji

Publikace čtenářsky atraktivním způsobem shrnuje základy právní úpravy týkající se nejen správy a vymáhání pohledávek ve velkých korporacích, ale také metody vymáhání pohledávek drobných věřitelů.

Čtivým, srozumitelným způsobem shrnuje základní informace o aktuální legislativě, včetně odkazů na nejnovější změny i soudní rozhodnutí, poskytuje odpovědi na často kladené otázky a přibližuje zkoumanou oblast pomocí praktických příkladů.

Hlavní výhodou publikace je její čtivost a přehlednost pro čtenáře, který není právníkem. Výklad obsažený v publikaci poskytuje čtenáři jasné řešení konkrétních praktických problémů.