Ústavní soud vydal nález sp. zn. I. ÚS 3065/21 k upřednostňování střídavé péče o děti, v němž zdůraznil potřebu střídavé péče obou rodičů a mimo jiné uvedl, že střídavou péči nelze vyloučit pouze pro nižší věk dítěte (nejedná-li se o kojence, který je závislý na kojení matky) nebo například pro níže uvedené důvody:
👉 Soudy nemohou podmiňovat střídavou péči požadavkem na harmonickou komunikaci rodičů.
👉 Pracovní vytížení rodiče může být zvažováno pouze jako faktor při rozhodování o péči. Pokud již nezletilé dítě chodí do předškolního či školního zařízení, pracovní vytíženost rodiče může tvořit překážku střídavé péče pouze v mimořádných případech, které brání rodiči postarat se o dítě v delších časových úsecích.
👉 Předmětná neschopnost rodiče vykonávat střídavou péči musí být v řízení fakticky prokázána, nepostačí pouhý odkaz na charakter zaměstnání (např. vedoucí lékař/ka).
👉 Soudy nemohou vyloučit střídavou péči s pouhým odkazem na možnost, že by se do péče o nezletilého mohly zapojovat rodiči blízké osoby.
👉 Soudy nemohou vyloučit střídavou péči s pouhým odkazem na “celkovou náročnost tohoto modelu péče pro nezletilého či rodiče.”
V případě, že by soud vyloučil střídavou péči, musí tak učinit pouze v ojedinělých a řádně odůvodněných případech, kdy důvody pro takové rozhodnutí musí pečlivě a řádně odůvodnit.
Rozhodnutí Ústavního soudu je tak dalším v řadě, které výrazně posiluje trend rovnocenného postavení matky i otce při výchově dětí po rozvodu, což zohledňuje nejlepší zájem dítěte.
Celý text nálezu Ústavního soudu je dostupný zde.